LÁSKA
„O lásce nedokáži mluvit; kdybych to udělala, nebylo by to opravdové, protože láska nemá se slovy nic společného.“
Ať přemýšlíme jakkoli, je to téměř nemožné. Pořád se snažíme pochopit věci rozumem a pak chceme, aby nám naše poznání plynulo z úst. Ale mysl nedokáže lásku pochopit, protože láska nemá s myšlením nic společného.
„Láska se nedá pochopit, člověk ji musí cítit. Život nejsou představy o dokonalosti a úspěchu, je to pouze láska. Neustále se snažíme převádět všechno na logické pojmy. Zapomeňte na to a zkuste to cítit!“
Dan Millman / Cesta pokojného bojovníka
Máme spoustu zlozvyků a přenášíme je na své děti. Učíme je tak žít. Neznáme nic lepšího. Od raného dětství slýcháme, že musíme dělat určité věci a chovat se tak, aby nás druzí milovali a přijímali. Bohužel nás ale nikdo neučí, jak máme milovat a přijímat sami sebe. A je paradoxní, že lidé se k nám chovají tak, jak se chováme sami k sobě. A hlavní překážkou naší touhy po lásce a přijetí se tak stává vlastní neschopnost mít se rád.
* * * * * *
Když nemilujeme sami sebe, nemůžeme milovat někoho jiného. Tím, že nepřijímáme tuto pravdu, podvádíme sami sebe i ostatní lidi. Základem je naučit se milovat sebe a přijímat se takoví, jací jsme. Dělat něco jen pro druhé není k ničemu. Není-li to přínosem pro nás, není to přínosem ani pro ostatní. Hlavně my matky si často myslíme, že se musíme vzdát toho, co je pro nás důležité, a obětovat se svým dětem. A přitom nejlepším darem, jaký můžeme svým dětem dát, je láska k sobě. Vnímají to a na našem příkladu se učí milovat sebe, aniž by museli hledat lásku na nepravém místě. Jsme-li my na správném místě, mohou být i ostatní na svém správném místě.
Čím více se snažíme získat lásku svými skutky a chováním k ostatním lidem, tím více se vzdalujeme možnosti prožívat to, po čem tolik toužíme. Musíme se naučit být šťastní a radovat se z každého okamžiku svého života a neklást důraz na to, co si o nás pomyslí ostatní lidé. Hlavní je, co si o sobě myslíme my. Láska k našemu bytí je ten nejmocnější nástroj transformace. Láska začíná u nás.
Další zásadní chybou, kterou hodně často děláme, je přesvědčení, že ke štěstí potřebujeme nějakého partnera. Myslíme si, že ten druhý nám má dát štěstí, po němž tolik toužíme. Ale i když najdeme někoho, kdo nás miluje, nejsme šťastní. Máme pocit neúplnosti a hledáme to, co nám podle nás chybí u toho druhého. Je to marnění času. Lásku musíme najít uvnitř. Jakmile ji najdeme a máme ze sebe dobrý pocit, jakmile se milujeme a přijímáme se takoví, jací jsme, zjistíme, že ve skutečnosti nikdo jiný není „zapotřebí“. A nakonec si začneme někoho hledat, protože „chceme“ a protože jsme se „rozhodli“ být ve vztahu, ne proto, že to „potřebujeme“. V takové atmosféře jedná člověk na základě svobodné volby, nikoli z nutnosti.
My však nedůvěřujeme sami sobě, a proto nedokážeme upřímně milovat. My to sice říkáme, ale ve skutečnosti je to majetnická láska. Jako matky například nedovolíme svým dětem, aby byly samy sebou, a děláme z nich otroky vlastních myšlenek, názorů a představ. Někdy vytváříme vztahy, v nichž je velká dávka žárlivosti. Tohle není láska, ale my si nemůžeme pomoct. Jsou to ony staré pásky hrající v naší hlavě. Nevnímáme lidi takové, jací jsou, ale vidíme je skrze své myšlenky a vzpomínky.
* * * * * *
Naše reakce na problémy jsou opakováním vzpomínek. Problémy bývají často překážky, s nimiž jsme se už někdy setkali, ale nikdy jsme je nevyřešili. Proto se situace vracejí, aby nám daly příležitost reagovat na ně jinak. S určitými lidmi se setkáváme, aby nám ukázali tu část naší osobnosti, na níž musíme zapracovat. Vztahy jsou pouhá zrcadla, v nichž se odrážíme my sami. Máme možnost volby a nemusíme jen reagovat. Můžeme nastavit druhou tvář. Tvář lásky.
Tajemství štěstí se nenachází někde venku a nespočívá v tom, že máme stále víc. Spočívá v rozvíjení naší schopnosti milovat a radovat se ze svého bytí.
* * * * * *
Úryvek z knihy Mabel Katz/Tajemství jednoduché cesty (metoda ho´oponopono)